Vznik Měsíce a vody na planetě Zemi
(aneb několik věcí jednou ranou)
TV Prima Zoom odvysílala dne 31.5. 2014 pořad „Zázračný svět – Domov“. Jednalo se o pořad, který se odehrává v Mexiku a s mexickými vědci a badateli.
Jedno z témat byl vznik vody na planetě Zemi. Cituji slova vědců, kteří v pořadu vystupovali:
„Voda je jednou z nejrozšířenějších molekul ve Vesmíru, protože je tvořena dvěma nejběžnějšími prvky – vodíkem a kyslíkem. A proto vodu najdeme kdekoliv ve Vesmíru. Velký zdroj vody je například v souhvězdí Orion, kde je obrovská kupa vodíku a kyslíku, ze kterých se tvoří voda v obrovském množství.
Před 4,54 mld. let se zrodila Země – svět rozžhaveného kamene. Je obtížné zjistit, jak se Země přeměnila z holých skal na svět pokrytý vodou. Ale jisté vodítko existuje v mexické džungli. Jsou to tak zvané závrty (cenoty), které vypovídají příběh o zdroji pozemské vody. Tyto závrty tvoří na Yucatanu kruhový půloblouk. Existuje jen pár události, které by mohly něco takového vytvořit. A veškeré důkazy ukazují na jediné vysvětlení. Máme možnost vidět ohromný dopadový kráter. Je 180 km široký a vytvořil jej obří asteroid nebo kometa před 65 miliony lety. Náraz planetu zdevastoval a vymazal na ní ¾ života. Svět je posetý prastarými pozůstatky takových dopadů.
Tyto dopady těchto vesmírných těles přinášely drahocenný náklad – vodu. Americká sonda zjistila v roce 2010, při pozorování komety Hartley ze vzdálenosti pouhých 700 km, že z ní tryskal proud ledu a prachu. Led měl stejné složení jako voda v našich oceánech. Jde o první nezvratný důkaz, že komety pomohly naplnit naše oceány.
Zhruba před 4 mld. let se planeta ochladila natolik, že se začaly formovat mohutné mraky. Vytvářelo se více a více kapek a jednoho dne se nebe otevřelo a dolů se snesla nevídaná potopa. První průtrž na Zemi. Zrodila se jediná modrá planeta naší sluneční soustavy.“
Moje poznámka: Otázka zní, zda je tato představa vědců správná? Opravdu si lze myslet, že celé toto obrovské množství vody, které se nachází na Zemi, přinášely jen komety? Kolik tisíc či milionů komet by muselo narazit do Země? Kolik tisíc by jich muselo být, kdyby každá předala při srážce v průměru 1 milion km3 vody či ledu. Není to jen útěk od hledání skutečných událostí?
***
TV Prima Zoom také vysílala dne 24.7.2014 pořad „Jak funguje vesmír?“. Tento film se zaobírá různými měsíci v naší sluneční soustavě, kterých je přibližně 300. Také se zabývá vznikem Měsíce naší planety Země. První představy o jeho vzniku byly spojovány s akrecí plynu a prachu v rámci naší sluneční soustavy a působení gravitace.
V šedesátých letech minulého století vyslovili někteří vědci hypotézu, že Měsíc vznikl po velkém nárazu planetky či planety do planety Země. Zde existují vlastně dvě hypotézy. První hypotéza popsaná ve filmu ukazuje, že došlo před cca 500 mil. let k šikmému nárazu planety Theji do planety Země. Theja byla zničena a Země tento náraz sotva přežila. Z trosek Země se postupně vlivem gravitace vytvořil Měsíc.
Druhá hypotéza je popsána v knize Vesmír – obrazové encyklopedii, která byla vydána v GB v roce 2005. Zde se hovoří o tom, že proces formování Měsíce začal před 4,5 mld lety po šikmém nárazu planetky do povrchu Země. Asi před 3,5 mld lety přestala velká míra bombardování povrchu Měsíce a nastalo období značné sopečné činnosti.
Potvrzení hypotéz přišlo až s návštěvou prvních amerických astronautů na Měsíci, kteří přivezli první vzorky hornin z povrchu Měsíce. Ty potvrdily, že chemické složení těchto hornin odpovídá složení hornin na Zemi a navíc nesly stopy přehřátí.
NASA uskutečnila zkoušku toho, jak prudký náraz, vedený velmi vysokou rychlostí, může vytvořit základ pro vytvoření Měsíce. V jednom testu bylo ze vzorku Země šikmou střelou vyraženo nedostatečné množství materiálu. Při čelním nárazu došlo k úplnému zničení vzorku. Při dalším pokusu došlou šikmou střelou k vyražení dostatečného množství, a i velikých kousků vzorku.
Otázka zní: Jsou tyto hypotézy správné?
Co se skutečně stalo?
Moje poznání:
Vše co se děje ve Stvoření je řízeno Stvořitelem (Bůh, Vesmír, Tvořivý Zdroj, Inteligentní design) a dalším nespočetným množstvím Tvořitelů, kteří vytvářejí podmínky pro vznik života v celém Stvoření (Universu, Vesmíru), jeho udržení a rozmnožení. Celé Stvoření je sebevědomé a inteligentní. Všechny živé buňky jsou nadány inteligencí a silou - pudem udržovat si svůj život.
Všechno ve Stvoření je možno Tvořiteli ovládat na kvantové úrovni a skrze generální kvantové magnetické pole celého Stvoření, kde potřebné procesy mohou proběhnout „teď“. Nic není ponecháno náhodě.
Všechno co můžeme vidět ve hmotné části Stvoření je procesem, který vede k vytváření života v jeho různých formách na mnoha planetách a dalších vesmírných objektech. Vše co můžeme vidět, i to co nevidíme, se děje na základě plánu Stvořitele. I když ještě mnoho vědců má problém pochopit, že jsou všechny události ve Stvoření nějak řízeny, je to jediný způsob jak může vznikat život na některých planetách.
Zvláštní podmínky vyžadují planety, na kterých má podle plánu vzniknout život v těch nejvyšších formách včetně člověka. Na těchto planetách musí být pro budoucí život fauny, flóry a lidských bytostí například zabezpečeno:
- vhodná atmosféra
- dostatek vody
- správná teplota (vzdálenost od Slunce)
- správnou délku dne
- trochu světla i v noci
- zdroj energie, který je trvalý (příliv a odliv) a dočasný (metanový led)
- vznik slané vody v mořích, která má samočistící schopnosti a umožňuje dlouhodobý život všech živočichů v moři
- promíchávání vody v mořích a oceánech
- vytváření zárodečné polévky pro vznik jednotlivých forem života
- dostatek kovů, minerálů, paliv a ostatních látek
To, co je spojeno se vznikem Měsíce, jsem zvýraznil v těchto podmínkách tučně.
V určitém stáří planety Země bylo tedy nutno dodat planetě dostatečné (velké) množství vody. Ale nejen to. Bylo potřeba vytvořit pro potřebu lidstva také „měsíc“, který svými slapovými silami ovlivňuje pohyb vody v mořích a tedy promíchávání této vody a vytvořit potencionální zdroj možné energie využitím odlivu a přílivu vod moří a oceánů.
Vše co se stalo ve vztahu Země a Měsíce se dělo také v jiných galaxiích a jiných slunečních soustavách. Je to příprava vhodné planety pro budoucí život ve všech možných formách. Není to žádná náhoda, že na Zemi vznikl život včetně lidstva.
***
Moje poznání v kontextu obou TV pořadů:
Největší množství vody se dostávalo na planetu Zemi formou srážek s velkými vesmírnými objekty. Jednalo se o opakované „šetrné“ šikmé srážky, které se odehrávaly v období 600-950 milionů let od počátku vzniku Země. Vesmírnými objekty byly objekty s velkým podílem ledu v celé své hmotnosti.
Tyto srážky byly celkem čtyři a z toho tři se uskutečnily s Uranem. Tyto srážky byly řízeny na kvantové úrovni Tvořiteli ze Světla. Nárazy Uranu byly tři proto, aby se co nejvíce šetrným způsobem dodala voda (led a metan) na povrch Země a odloučila se část povrchu Země jako základ pro formování Měsíce. Časová prodleva mezi těmito nárazy bylo cca 120 mil let. Tyto tři nárazy předaly téměř veškerou potřebnou vodu pro Zemi. Čtvrtý náraz způsobila planetka, jen za účelem doplnění hmoty pro formující se Měsíc.
V další části vývoje planety Země Tvořitelé přeměňovali na kvantové úrovni vodu na vodík a kyslík. Tím byla zajišťována potřeba kyslíku na Zemi.
Tvorba kyslíku za pomoci sinic, dle vědecké hypotézy, měla jen doplňkový význam.
Tímto způsobem se postupuje ve Stvoření u všech planet, kde má vzniknout život.
Poznatky o Uranu z knihy Vesmír:
- Teplota na povrchu oblačnosti -214 st.C
- Průměr 51 118 km
- Počet měsíců 27
- Počet prstenců 11
- Objem 63,1 x objem Země
- Hmotnost 14,5 x objem Země
- Doba rotace 17.24 hod.
- Doba oběhu kolem Slunce 84 let
- Gravitace na povrchu 0,89 gravitace Země
V době, kdy vznikly nárazy Uranu na Zemi byly parametry této planety jiné, než jak to vidíme dnes.
Uran je tvořen hlavně vodou (ledem), metanem a amoniakovým ledem.
Rotace Uranu je retrográdní, tzn., že rotuje v opačném smyslu než většina planet. Její poloha na boku je patrně výsledkem srážky s tělesem planetární velikosti v době, kdy byl Uran velmi mladý.
Tyto poznatky dotvrzují to, co mi mohlo být sděleno skrze Boha.
Moje poznámka:
Na Wikipedii lze nalézt údaje o některých parametrech, ze kterých lze zjednodušeně vypočíst, jaké množství vody se nachází na planetě Zemi. Jedná se o údaje:
Voda pokrývá celkem 361,3 mil. km², což představuje 71 % povrchu planety. Souš pokrývá 149 mil. km². Průměrná hloubka oceánu je 3790 m. Voda oceánu a moří představuje 96,54 % celosvětových zásob vody. Sladká voda představuje pouze 2,53 %. Z toho je ale většina sladké vody, celkem 68,4 %, vázána v ledovcích. Rozložení souše a oceánu na planetě není rovnoměrné. Proto na severní polokouli je asi 100 mil. km² a na jižní polokouli pouze 49 mil. km² souše.
Množství vody činí 361,3 x 106 x 3,790 = 1369,3 x 106 km3. Celé množství vody ve všech formách -100,00 % - představuje přibližně 14,184 x108, tedy 1418 400 000 km3. Tomu odpovídá cca 15,6 x 108 km3 ledu.
Když porovnáme tento objem ledu s objemem Měsíce, který činí 219,5 x 108 km3 vidíme, že je zde násobný rozdíl mezi objemem Měsíce a objemem ledu. Rozdíl je řádový a představuje hodnotu cca 14. Tento rozdíl nelze odůvodnit nepřesnosti propočtu objemu ledu, ale tím, že Zemi bylo při nárazech přidáno daleko menší množství ledu, než bylo ubráno hmoty.
Sepsal:
Ing. Jan Heczko
leden 2015
Dodatek:
Dne 4.6.2015 odvysílala televize Prima Zoom pořad „Tajemství Vesmíru I (5). Jednalo se o americký dokumentární seriál. Jeho název byl „Jak vznikl měsíc?“
Z obsahu uvádím některé vyslovené informace. Země má jediný měsíc, ale výjimečný svou velikostí. Náš Měsíc je největší v poměru ke své hostitelské planetě. Průměr měsíce je přibližně velký jako čtvrtina průměru Země. Měsíc musí oběhnout 1x Zemi, aby udělal 1 otočku kolem své osy, takže vidíme stále jen jednu stejnou stranu.
Měsíc má na Zemi velký fyzický vliv – způsobuje v oceánech příliv a odliv. Např. na západním pobřeží Kanady je místo s extrémním rozdílem hladiny 17 metrů. Měsíc stabilizuje Zemské klima a udržuje konstantní sklon Zemské osy. Kdyby byl Měsíc mnohem menší, Zemská osa by se měnila v rozsahu o 0 do 900.
Jak Měsíc vznikl? Jsou zde uváděny postupně 3 teorie a jeden názor.
- Řecký učenec Anagoras vyslovil názor, že Měsíc je skála, která se odloučila od Země. Názor se neujal.
- Francouzký astronom Eduard Rosche v roce 1873 vyslovil hypotézu, že Země a Měsíc vznikly ve stejné době a ze stejného materiálu (akrece). Tato teorie měla několik zádrhelů. Měsíc má mnohem menší obsah železa. Nemá železné jádro.
- George Darwin (1845-1912) vyslovil teorii odtržení Měsíce od Země. Měsíc se vzdaluje od Země o 3,8 cm za rok. Kdyby se proces obrátil, Měsíc by se přibližoval k Zemi. Dle matematického výpočtu se dostal G. Darwin jen 8000 km k Zemi. Matematika nedovolila tyto dvě tělesa spojit.
- 1909 – Thomas Jeferson Jackson byl kapitán a měl doktorát z astronomie. Měl přístup do observatoře. Tento muž vyslovil „teorii zachycení“. Podle ní se Měsíc zformoval v jiné části sluneční soustavy, ne u Země, obíhal kolem Slunce a v určitém bodě ho zachytila gravitace Země. Je nepravděpodobné, aby Zemská gravitace mohla zachytit a udržet tak velké těleso.
Všechny tři teorie měly výrazné slabiny. Původ dál zůstával záhadou.
Dne 20.7.1969 přistáli na Měsíci američtí kosmonauté a přivezli na Zemi přes 20 kg měsíčních hornin a prašné půdy. Hned bylo patrno, že se jedná o čedičové horniny jako na Hawaii. NASA zaujal nejen čedič, ale i spečené kusy, které se tvoří při dopadu asteroidů. Úlomky vyletí do „vzduchu“ a pak se vrátí na okraj kráteru a pak se nataví do těchto tvarů a velikostí. Kameny vypověděly:
1. Že Měsíc byl po svém vzniku pokryt lávou.
2. V hornině chyběly tzv. těkavé prvky.
3. Výrazná podobnost mezi horninou Měsíce a Země.
4. Izotopy jednotlivých prvků, zejména kyslíku, mají (obecně) různé formy. A Měsíc má přesně stejný poměr těchto forem jako Země. Ale ostatní kusy kamene, pocházející z jiného místa sluneční soustavy mají jiné poměry izotopů kyslíků. Což nám říká, že materiál Měsíce a Země si je velmi podobný.
Podle Williama Hartmanna z Centra planetárních věd v Tusonu, v Arizoně, podporují tato zjištění teorii, na které pracoval 10 let.
Při pozorování Měsíce a velikosti kráterů na jeho povrchu vznikla představa, že velikost asteroidů, které způsobily největší krátery velké přes tisíc kilometrů, byla až 160 km. To vedlo k otázce, zda to má něco společného se vznikem Měsíce? Ve spolupráci s Donaldem Davisem vytvořili počítačový program a zkoumali možnost nárazu na Zemi. Chtěli zjistit, zda u Země mohlo vzniknout nějaké těleso, které do ní mohlo narazit. Mohlo to vyvrhnout materiál ze Zemské kůry i materiál dopadajícího tělesa. A z něj mohl vzniknout Měsíc.
Program ukázal, že mohla vzniknout ještě jedna planeta zhruba velikosti Marsu. Tato planeta byla tvořena stejnou látkou jako Země, a měla by proto mít i stejné železné jádro. A to Měsíc nemá.
William Hartmann zformuloval v roce 1974 4. teorii vzniku Měsíce – Teorii velké srážky. Před 4,5 mld let se Země srazila s tělesem velikosti dnešního Marsu. Byla to obrovská srážka a díky tomu se začala Země otáčet. Tato kolize byla tak velká, že vymrštila část Země na oběžnou dráhu. Z tohoto materiálu vznikl Měsíc.
Dr. Robin Kanap(ová), s dalšími vědci, vytvořila počítačový model, který má zkoumat, jak tato změna proběhla. Země byla před srážkou ještě roztavená. Materiál se potom spojil a za 1 rok po srážce vytvořil Měsíc. Na tvarování planety se podílela i její vlastní gravitace. Za 1 den se vrátila do kulatého stavu. Všechny prohlubně se zase vyhladily.
Této 4. teorii byla celé desítiletí věnována malá pozornost. Zájem o Měsíc prudce opadl s koncem misí Apollo. Teprve v roce 1984 se přední astronomové na Světové konferenci na Hawaii shodli na tom, že Teorie velké srážky je dosud nejlepším vysvětlením vzniku Měsíce. Je to výchozí teorie. (Konec pořadu.)
***
Dne 10.6.2015 odvysílala TV Prima Zoom další pořad s názvem „Kosmické střety (2)“. V tomto pořadu zazněla důležitá informace, že do Uranu narazilo v minulosti těleso o velikosti Země.
Moje poznámka: To přesně koresponduje s mým poznáním.
***
Moje další poznání:
Vědci vlastně neví, odkud se vzala slaná voda. Slaná voda je pozůstatkem srážek Uranu se Zemí, protože led na této planetě je slaný. Jeho salinita je v rozmezí 3,5 – 4 %.
Na základě tohoto pořadu vyslovuji 5. teorií vzniku Měsíce:
1. Měsíc vznikal postupně v období 600 – 950 mil let od počátku vzniku planety Země.
2. Stalo se to na základě tří „řízených“ nárazů planety Uran na planetu Zemi pod vedením a kontrolou Tvořitelů. Nárazy byly uskutečněny v šikmém směru, aby odloučily část povrchu Země na oběžnou dráhu kolem Země. Měsíc musel mít ve své konečné podobě správnou velikost pro správné fungování Země.
3. Současně při nárazu byla „předána“ Zemi část povrchu Uranu v podobě ledu, který ve styku s horkou planetou se měnil také ihned ve vodu.
4. Měsíc má objem 219,7 x 108 km3, objem vody na Zemi představuje přibližně 14,2 x 108 km3. Toto množství vody představuje cca 15,6 x 108 km3 ledu. Když porovnáme tento objem ledu s objemem Měsíce, který činí 219,5 x 108 km3 vidíme, že je zde násobný rozdíl mezi objemem Měsíce a objemem ledu. Rozdíl je řádový a představuje hodnotu cca 14. Tento rozdíl nelze odůvodnit nepřesnosti propočtu objemu ledu, ale tím, že Zemi bylo při nárazech přidáno daleko menší množství ledu, než bylo ubráno hmoty.
Doplnil:
Ing. Jan Heczko
Červen 2015