Ježíš, nazaréni, esejci, Kumránci
V tomto textu vycházím jednak z událostí popsaných některými badateli spíše proto, abych měl kontext toho, co si chci ověřit i jiným způsobem. Jiný způsob je založen na tom, že všechny události, až do nejmenších detailů, které se týkají planety Země a lidstva, jsou zapsány v Akáši, a jsou součástí planetárního a vesmírného, a tedy Božího vědomí. Nic není ztraceno.
Moje možnosti jsou větší ještě o to, že mohu klást otázky na všechno, co může být lidstvu sděleno, a že dostávám skrze Boha Otce kódy pravdy a nepravdy na mé správně formulované otázky. A tyto až překvapující informace jsou uvedeny i v tomto textu jako „moje poznání“. Také tyto informace jsou obsaženy v Akáši.
Všechna moje poznání, která mi byla umožněna poznat, jsem učinil skrze Boha Otce.¨
Nikdo více neublížil církvi než naši církevní otcové, kteří upravili evangelia i liturgii tak, že z nich odstranili mnohé podstatné a nahradili to potřebnými výroky, aby posilňovaly úlohu a vliv církve v životě jednotlivce i celé společnosti.
Všechny tyto poznatky, uvedené v tomto textu, přispívají k tomu, co nám radí Bůh v knize „Bůh, na kterého čekáme“, autora N.D.Walsche, v kapitole 9 (otázky autora jsou psány také kurzívou):
Mluvíš - znovu a znovu mluvíš - o celkové změně naší základní představy o Bohu a Životě. Rozumím ti správně?
Ano. Jak už jsem řekl, tuto změnu lidstvo učiní. Otázkou není, zda ji učiní, nýbrž kdy.
A ty říkáš, že čím dřív, tím líp.
Jestliže opravdu chcete to, co říkáte, že chcete, pak ano. Chcete-li žít v míru, harmonii, štěstí a zdraví, chcete-li žít ve světě, který je rájem ve srovnání s ostatními planetami, chcete-li žít v podmínkách, které umožňují radostný život lidstva - pak ano. Čím dřív, tím líp, ano.
Ale jak přinutíme lidstvo, aby změnilo své nejzákladnější představy?
Tím, že je zpochybníte. Tím, že je podrobíte kritickému zkoumání. Musíte zkoumat nejen své nejposvátnější představy, ale také zdroj, z nějž vznikly. Abyste to mohli udělat, musíte jej identifikovat.
Tak odkud naše základní představy pocházejí?
Z vašich organizovaných náboženství. Většina vašich nejdůležitějších zákonů a prakticky všechny základní představy byly poprvé formulovány vašimi nejstaršími mystickými učiteli a později jejich stoupenci a vykladači. Učení těchto mystiků se pak předávala z generace na generaci, takže časem došlo k jejich zkomolení. A tato učení se stala základem vašich nejvlivnějších náboženství.
Nakonec pronikla do všech oblastí života včetně občanského zákona a stala se vaší kulturní tradicí.
Takže to je pravda, že ano? Celá naše kultura se zrodila z našich náboženství.
Ano. A je to celkem přirozené, neboť náboženství mají hodně společného s tím, čemu lidé věří. A to, čemu věříte, ovlivňuje vaše chování. Závisí na tom, co chcete a co nechcete, co zachováte a co zničíte, závisí na tom všechno.
A bude na tom záviset i to, zda zachráníme nebo zničíme sami sebe.
Přesně tak, příteli. Uhodil jsi hřebík na hlavičku. Vaše kultura vzniká z vašich představ a vaší víry. A vaše víra, kdysi náboženská doktrína, říká věřícím nejen to, co mají dělat a co si mají přát, ale také to, co od nich vyžaduje Bůh. A to se projevuje mnoha způsoby.
V souladu s Božím názorem a návrhem předkládám křesťanským církvím tento text, aby se jejich představitelé zamysleli nad některými ortodoxními výroky, které jsou uvedeny v Novém zákoně. Mnozí církevní badatelé vyslovují různé domněnky o výrocích uvedených v evangeliích, ale nemají žádnou oporu o jejich pravdivosti. Já tuto oporu a jistotu mám. Vím, že co je mi sděleno, je pravdivé a mám tuto pravdu sdělit. Protože upřesněný obsah Nového zákona a navazující liturgie by mohly přispět k oživení křesťanství a k pochopení toho, že vlastně buddhismus, křesťanství a islám má jediný zdroj: Boha a Kristova Ducha s duší!
Převzaté části textu jsou napsány normálním písmem, mé vlastní části jsou napsány kurzívou.
Některými okolnostmi Starého zákona a Nového zákona jsem se zabýval v některých mých dalších textech, které se nacházejí na mém webu https://duchovnipoznatky.webnode.cz.
Tento text je součástí většího textu, který má název „Bible – doplnění Nového zákona. Celý text obsahuje:
- Úvod
- Nazaréni, esejci a Kumránci – nový pohled na význam esejců, kteří tvořili dlouhodobý přechod od judaismu ke křesťanství. Bez esejců by se křesťanství nerozšířilo, protože esejci se stali prvními křesťany. Pomazání olejem byla převzatá tradice z buddhismu do esejské komunity jako výraz náležitosti ke komunitě a úcty. Esejci nebyli Kumránci.
- Ježíš Kristus a jeho mise – nový pohled na Ježíše a význam Ježíše Krista.
- Marie Magdalská – jiný obraz a význam; Marie Magdalská byla autorkou tří evangelií.
- Ježíšova rodina – co mělo být v Novém zákoně utajeno a jaký to mělo význam a dopad.
- Některé inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi – co je z větší části neznámo o jeho vlivu v celých dějinách planety
Země.
- Evangelia a evangelisté – doplnění informací ke kánonickým i apokryfním evangeliím.
- Reinkarnace – je v souladu s Božím plánem a poslední soud není její náhradou.
- Výroky, které Ježíš neřekl – potřebné úpravy evangelií zobrazující lépe Ježíšovy výroky a historické skutečnosti.
- Svatý grál – zbytečná snaha uchopit něco, co je neuchopitelné.
Ježíš, nazaréni, esejci, Kumránci
Moje poznání: Esejci či eséni nebyly bytosti pocházející z Kumránu. To je závažné zjištění, které vrhá naprosto jiný pohled také na dobu Ježíšova působení. Komunita esejců, jejich učení a víra umožnila, aby na rozhraní počátku našeho letopočtu byla poslána na planetu Zemi Ježíšova mise (viz dále).
V Palestině působily v 1. a 2. století př. n. l. tři důležité náboženské skupiny:
- Nazaréni, nazorejci, nazarejci, – několik pojmenování pro stejné učení a víru
- Esejci, essejci, eséni – komunita vznikla na základě víry a učení nazarénů, ale bez asketismu
- Kumránci – samostatná komunita, do které vstoupili i někteří esejci
Sekta Nazarénů vznikla okolo roku 230 př.n.l. na základě pronikajícího buddhismu, nejdříve do Egypta a později, za cca. 30 let také do Palestiny. Jejich víra byla založena na buddhistickém učení, podobně jako později u esejců, ale k tomu přistupovalo dodržování některých zásad vyplývajících jak z buddhismu, tak i z hinduismu. Dlouhé vlasy a vousy byly výrazným znakem nazarénů. Byli na rozdíl od esejců asketové. Esejská komunita vznikla z komunity nazarénů a stala se mnohem, mnohem početnější komunitou.
Ale Ježíš nebyl nazarénem, to byla jen domněnka vládnoucích Římanů, a některých židů v Palestině. Ježíš, přestože nosil dlouhé vlasy, měl je vždy upravené, takže Ježíš byl označen jako nazarén na základě tzv. haló efektu – dlouhých vlasů. V době Ježíšově bylo těchto nazarénů v Palestině okolo 60-70 a nepředstavovali tak žádnou velkou sektu. Jejich Bohem byl Adonaj, nikoliv Jahwe.
Příkladem nazaréna je Jan Křtitel. Jan Křtitel byl nazýván v Galileji „vykupitelem“, ale nebyl prorokem nazarénů. Joseph Flavius o Janu Křtiteli napsal: „Byl to ctihodný muž, který Židy podněcoval k ctnostnému životu, ke spravedlnosti vůči sobě navzájem, k uctívání Boha a také nabádal k přijetí křtu. Potom bude křest Bohu milý, hlásal dále, protože jste jej používali jen k uzdravení těla, nikoli však k usmíření za své hříchy; duše nechť je již předtím spravedlivým životem zbavena hříchu.“
Esejci v Palestině vznikli téměř na počátku vzniku nazarénů tím, že se z nich vydělili. Esejci či eséni pocházeli z Karmelu. Jejich název chasén v aramejštině nebo chasid v hebrejštině znamená (dle 9) „očekávání“. Toto hnutí vzniklo již v době v letech 195-190 př. n. l. Esejské hnutí se na území Palestiny šířilo právě z Karmelu. V době Ježíšově bylo těchto esejců v Palestině, ale i v okolních zemích 11 až 12 tisíc, nikoli jen 4 tisíce. Esejci vyznávali Boha Stvořitele - Adonaje, laskavého a naprosto spravedlivého Boha, na rozdíl od židovského Boha Jahveho (správně Jahweho), který nebyl láskyplným Bohem, nýbrž Bohem mstivým, zlým a nespravedlivým. Ježíš nejen že znal jejich učení, ale byl také v mládí esejci vychováván, včetně přímé účasti ve škole a chrámu na Karmelu.
Kumránci, jak je budu nazývat, byla komunita, která vznikla téměř v letech 164 př. n. l. Považovali za „syny světla“. Sektu založil bývalý velekněz z Jeruzalémského chrámu, který se dostal do rozporu s převážnou většinou chrámových kněží ohledně výkladu a uplatňování židovských zákonů. Tato sekta byla uzavřená a věřila ve své výjimečné postavení. Jejich učení se nešířilo tak jako učení esejců a stát se členem jejich sekty bylo, nejen časově, dost obtížné. Proto také žádný ze svitků od Mrtvého moře se nezmiňuje ani o Ježíšovi ani o žádném z jeho učedníků. Ježíš ani Jan Křtitel nebyli nikdy v Kumránu. Kumránci byli také asketové.
Kumránci používali termín „Duch svatý“ a Ježíš tento termín používal i ve svém učení.
Ježíš znal učení Kumránců a také ve svých kázáních proti některým jejich náboženským zásadám vystupoval.
(Poznámka: Uvádět leta jako leta před Kristem nebo po Kristu není správné, protože duch s duší, kterou nazýváme Kristem, zde byl a je od pradávna. Přesnější vyjádření by už bylo „před a po Ježíši“.)
***
Nejdříve se budeme věnovat komunitě Kumránců. Pohled na Ježíše a jeho učení ve srovnání s učením Kumránců je zdokumentován v knize 10, cituji:
„Některé rysy kumrámské teologie je možno vysledovat na základě informací, obsažených v hlavních svitcích komunity. Kumránci měli tendenci hanobit jeruzalémský chrámový kult, a pohrdat hasmeneovskou dynastií. Hlavnímu rivalovi v době vypuzeni Kumránců z Jeruzaléma říkali „Zločinný kněz“; tehdy jím byl úřadující velekněz, a to jeden z Makabejců, pravděpodobně Jónatan (160-143 př. n. l.) nebo Šimon (143-135 př. n. l.).“
Podle mého poznání to byl velekněz Šimon.
„Kumránci si říkali „chudí“ nebo členové „cesty“. Byli „syny světla“, zatímco všichni ostatní byly „syny tmy“. Považovali se za „svaté“, kteří žili v „domě svátosti“, protože „Duch svatý“ přebýval s nimi a nepřebýval už v Jeruzalémském chrámu, ani se nad ním nevznášel.“
„Kumránci uznávali některé židovské pseudepigrafy a byli jimi ovlivněni (zvláště tzv. 1 Henochem a Jubilei). Ve své knihovně měli do té doby neznámé epigrafy připisované zejména Mojžíšovi, Jozuovi a Davidovi.
„Buď byli Kumránci dříve neznámou skupinou v raném judaismu (kolem 250 př. n. l. – 200 př. n. l.), nápadně podobnou esejcům, nebo je třeba identifikovat je s přísnou skupinou esejců, popisovanou Josephem Flaviem (37/8 – 100 n.l.) Římský přírodovědec a zeměpisec Plinius Starší (23/4 – 79 n. l.), který zemřel po sopečném výbuchu v Pompejích, popisuje esejskou komunitu na západním břehu Mrtvého moře v blízkosti Chirbet Kumránu (Historia naturalis 5,73).“
Podle mého poznání se ale jednalo o Karmelské esejce, nikoliv Kumránce.
„Kumránci (a esejci, pokud jsou tyto skupiny rozdílné) existovali i v době, kdy působil Ježíš Nazaretský (26-30 n. l.). Žádný ze svitků od Mrtvého moře se však nezmiňuje ani o něm, ani o žádném z Ježíšových následovníků, které zmiňuje Nový zákon.“
„Vůdce této sekty Kumránců měl pojmenování „Učitel spravedlnosti“. Byl to kněz, který pro své jiné názory musel, spolu s podobně smýšlejícími, opustit Jeruzalémský chrám a uchýlit se do pouště, do míst historického Kumránu. Byl pronásledován „Zločinným knězem“. Tito lidé si zde vybudovali potřebné zázemí a žili zde od téměř roku 140 př.n.l. až do roku 65 n. l. Tito vypuzení kněží z Jeruzaléma odvozovali svůj původ od nejvyššího kněze Sádoka, který byl nejvyšším knězem krále Davida a Šalomouna. Tito kněží následovali vlivného, výrazného a snad charismatického vůdce, který je nazýván v kumránských svitcích jako „Učitel spravedlnosti“. On a jeho následovníci sepsali mnohé z kumránských textů, které lze identifikovat.“
Kumránci se považovali za vyvolené. Tak jako židé se považovali za vyvolený národ Hospodinem, tak Kumránci se považovali za vyvolené ze všech židů a ostatních obyvatel. Ostatními pohrdali. Jedině oni byli vyvolení ke spáse. Věřili v brzký příchod apokalyptické války, která obnoví království Boží na zemi. Věrnost komunity měla být odměněna účastí v tomto království. Nepřátelé měli být zničeni v kosmickém ohni. Každý člen komunity musel přísahat, že „bude vždy nenávidět nespravedlivé“. Z komunity byli vyloučení všichni zdravotně postižení. Jejich nepřátelé byli chrámoví kněží, zákoníci, saduceové, část farizeů.
Jeden z nejvýznačnějších znalců Kumránu F.M.Cross vyslovil takovýto svůj úsudek: „Učenec, který by se zdráhal ztotožnit kumránskou sektu s esejci, se dostává do podivné situace: musí vážně tvrdit, že dvě význačná uskupení tvořila komunistická náboženská společenství ve stejné oblasti pouště u Mrtvého moře a žila spolu po dvě století, zastávala podobné bizarní názory, prováděla podobné nebo téměř identické očistné obřad\y, rituální jídla a ceremonie. Musí tvrdit, že jedno, důkladně popsané klasickými autory, zmizelo, aniž by zanechalo pozůstatky staveb nebo alespoň střepy. Druhé, systematicky ignorované klasickými autory, zanechalo rozsáhlé zříceniny a opravdu velkou knihovnu. Já raději bez okolků identifikuji muže z Kumránu s jejich trvalými hosty, esejci“
Moje poznání: Kumránci byli jedinečnou, uzavřenou a nepočetnou sektou, která žila jen na jediném místě, a to v Kumránu. V této sektě žili jen muži a dodržovali přísný celibát. V době Ježíšova působení v Palestině nepřesahoval jejich počet 45-50 členů. Nebyla to tedy vlivná a početná skupina s působením po celé Palestině. Jejich předností jenom bylo, že po sobě a o sobě zanechali hodně písemných záznamů, které dobře ukryté vydržely celé věky. Z některých esejců se stali Kumránci. Také pro Kumránce byli esejci „synové tmy“.
Mezi obránci pevnosti Masada nebyl žádný Kumránec, byli to jen židé a esejci, muži, ženy i děti.
Bohužel autor knihy 6, 9 i 10 už na začátku knihy, při srovnávání některých aspektů Ježíšova učení a učení Kumránců, smísil Kumránce a esejce do jedné skupiny, mezi esejce. Ale Kumránci nikdy esejci nebyli, nikdy se tak necítili. Byli příliš uzavření ve své jedinečnosti a výlučnosti, než aby se ještě s někým ztotožňovali. To je ovšem velmi dobře zřejmé i z toho, co o esejcích sdělil Edgar Cayce (8).
Zatímco autor porovnává ve své knize (10) podobnosti mezi Ježíšem a esejci, a tím i s Kumránci, což má být totéž, podávám toto porovnání jen mezi působením Ježíše a Kumránci.
- Ježíšova skupina byla otevřená, kumránská skupina byla uzavřená.
- Ježíšova skupina měla úzkou a propustnou hranici, Kumránci vystavěli silnou a neprostupnou bariéru.
- Ježíšovo učení byla věc veřejná, nauka Kumránců byla tajná. Proto také neznáme konkrétní jméno žádného Kumránce.
- Ježíšovo učení je učení lásky, zatímco Kumránci se v historii judaismu výrazně vyjímají, a to svým učením o nenávisti.
Při výročním obnovení smlouvy Kumránci dokonce proklínali jiné Židy a všechny, kteří nebyli členy jejich skupiny.
- Ježíš říká (Mt 5,43): „Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Milovati budeš bližního svého a nenáviděti nepřítele svého“. První část této citace pochází z Levitiku 19,18, ale na co nebo na koho odkazuje Ježíš při výzvě „nenávidět svého nepřítele? Nikde v celé židovské tradici, a tím méně ve Starém zákoně není žádný náznak příkazu nenávidět své nepřátele. Ale takové pojetí lze najít ve spisech kumránské komunity. Důkaz podává jejich Řád Jednoty: Členové komunity jsou povinni „milovat každého, koho (Bůh) vyvolil, a nenávidět každého, koho zavrhl“. Odstavec pokračuje: „…nenávidět všechny syny tmy, každého podle hříšnosti, tak jak Bůh odplácí.“ Je důležité mít na paměti, že k „synům tmy“ patřili všichni, kteří nebyli členy komunity neboli „syny světla“. Ježíš znal tento aspekt kumránské teologie, odmítal ho a mluvil proti němu.
- Ježíšovo pojetí čistého a nečistého se odráží v jeho tvrzení, že nečistota není vnější – např. jestli se někdo postí nebo myje před jídlem – nýbrž vnitřní: „Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit: ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje“ (Mk 7, 15). V pojetí čistoty se Ježíš od Kumránců kategoricky lišil.
- Kumránská skupina dodržovala pravidla očišťování, lišící se od jiných Židů. Kumránský trestní zákoník, jenž obsahoval i trest smrti, byl úzce spjat s příkazy pro očišťování.
- Ježíš se stýkal s prostými lidmi a dokonce i s malomocnými, vyvrženci a ženami. Takové počínání bylo Kumráncům přísně zakázáno. Ježíš přijal do skupiny ženy, měl k nim přátelský vztah. Kumránci považovali ženy za nespolehlivé, chlípné a postrádající víru, za tvory, které nedosahují úrovně mužů.
- Ježíš volal lidi, aby ho následovali. Mnozí to odmítli. Ale Kumránci nic takového nedělali, byli uzavřeni jen pro sebe.
- Ježíš mluvil jednoduše a dával přednost jasné obrazné řeči. Ježíš nic nenapsal, ale evangelia jdou snadno pochopit. Svitky Kumránců jsou někdy obtížně pochopitelné. Občas psali v šifrách, aby svou zvěst skryli před nezasvěcenými.
- Důležité zjištění je také to, že kumránské svitky obsahují jen málo náznaků, že by se esejci zajímali o léčitelství. Ježíš byl naopak známý svým zázračným uzdravováním.
Mnohé z nových zákonů, které v Řádu Jednoty ustanovili kumránští zákonodarci, ukazují, jak protichůdná byla kumránská skupina a skupina Ježíšova.
- Ježíš a Kumránci se velmi lišili v pojetí „zasvěcení“. Do Ježíšovy skupiny mohl patřit každý, kdo byl s to všechno opustit a následovat ho. Vstup do kumránské komunity vyžadoval nejméně dvouletou přípravu a zkoušku, po níž bylo veškeré osobní vlastnictví nenávratně odevzdáno komunitě. Plné zasvěcení zahrnovalo studium a oddanost kumránským řádům, nenávist k ostatním lidem, přechod k solárnímu kalendáři, oddanost Učiteli spravedlnosti a uznání nároku, že Učitel přijal zvláštní zjevení. Kumránská komunita měla tuhou strukturu. Čtyři stupně byly od sebe tak odděleny, že když se „junior dotkl seniora“, musel se senior očistit, jako by se dotkl nečistého.
- Ježíš varoval své učedníky před vědomou snahou o vyšší postavení, což je v protikladu k nápadnému důrazu na pořadí a prvenství v ustanoveních kumránských zákonodárců.
- Uznáváním zvláštního a odlišného kalendáře se Kumránci sami postavili do pozice separátní „uzavřené socionábožen-ské entity, oddělené od mateřské komunity“. Ježíš se neřídil zvláštním kalendářem a neoddělil se tím od hlavního proudu židovské komunity.
-Ježíš nepěstoval žádná formální cvičení. Kumránci se oddávali studiu písem a svých vlastních spisů. Tím hlavním pro ně bylo studium Tóry.
- Kumránci byli Tóře tak věrni, že si nedovedli představit dobu, v níž by obětní zákony Tóry ztratily platnost, tj. kdyby se ve svatyni nekonaly oběti zvířat.
- Smlouva, reprezentovaná kumránskou komunitou, je věčná smlouva, „nová smlouva v damašské zemi“. Očekávalo se, že její základní struktura i s uskupením kněží a laiků zůstane zachována a bude posílena mesiáši Árona a Izraele.
- Ježíš uznával velké proroky a citoval je, aby z nich vyzvedl potřebný důraz. Kumránci měli sklony k domněnce, že proroci převážně neznali smysl svých proroctví.
- Pro Ježíše byl Bůh Otcem, pro Kumránce byl Bohem Adonaj. Ježíš proložil svá vyučování příběhy, zatímco Kumránci vznikli jako separátní skupina na základě své interpretace zákonných ustanovení.
- Žádný Ježíšův výrok není predestinační ani deterministický. Naopak predestinace a determinismus je výrazným znakem Kumránců.
- Ježíš nikdy nezmiňoval archanděla Michaela, Gabriela, Rafaela ani Sariela. Kumránci však rozvinuli extenzivní angeologii a tato jména se objevují například ve „Válečném spise“.
- Ježíš si byl zřejmě dobře vědom toho, že jeho způsob života a burcující zvěst mohly snadno vést k mučednické smrti.
- Učitel spravedlnosti, který založil kumránskou komunitu, působil v letech 140-65 př.n.l. Jeho doba působení byla 74-75 let. Zemřel jako mučedník, byl ukamenován na základě výroku a rozhodnutí některých saducejů a farizejů.
- Jak je známo, Ježíšovou hlavní zvěstí je prohlášení, že v něm teď začíná Boží vláda, království Boží. Tento pojem Ježíš sdílel s ostatními esejci. Termín království Boží se však nenalézá v kumránských svitcích.
- Komunita Kumránců se považovala za „dům svátosti“, za úhelný a drahý kámen, za dokonalý příbytek Áronův, za ztělesnění věčného poznání pravé smlouvy, za příbytek dokonalosti a pravdy v Izraeli. Komunita věřila, že zajišťovala pro zemi nápravu tím, že rozpoznávala a odsuzovala nepravost. Když jde o přípravu nového věku, je komunita podrobně poučena o válce, která nastane mezi silami zla a Božím lidem. Andělé budou bojovat proti nebeským mocnostem Zlého, tak jako kněží a vojáci komunity bojují proti pozemským nepřátelům. Válka věrného izraelského pozůstatku musí být ovšem vybojována proti všem národům: „budou navěky vysvobozeni ti, kteří patří Bohu, a budou zničeny všechny národy plné nepravosti. Kněží a zvláště velekněží posílí vojska před konečnou bitvou proti všem národům světa.
- Zde také vidíme ostrý kontrast k evangelijní tradici. Vedle pokynu k placení daní císaři, který dal Ježíš následovníkům, ho evangelia líčí, jak své posluchače vyzývá k lásce k nepřátelům a k modlitbám za ty, kteří je pronásledují. Tím na sobě ukazují způsob, jakým jedná Bůh, jejich Otec, jenž sesílá dobré věci na spravedlivé i nespravedlivé. Tato láska nemá očekávat žádnou odplatu od těch, které miluje, ale spoléhá se jen na slib, že Bůh odmění svůj lid za taková jednání, patřící k jeho podstatě samé. Že se tato láska nemá omezit jen na židovské bližní, je patrno na evangelijním vylíčení Ježíše jako toho, kdo vychází iniciativně vstříc pohanům a lidem na okraji židovské společnosti. Tyto postoje a vztahy nejsou u Ježíše jen ušlechtilými zásadami, ale jsou ve spojitosti s Boží láskou a jsou znamením toho, že se naplňují prorocké sliby. To přesně odpovídá shora uvedenému příkazu, že člověk má milovat své nepřátele, a tím zobrazovat Boží milostivé jednání s celým lidstvem.
- Kumránské svitky předkládají jasně definovaný pohled na svět. I když nejvyšší silou ve světě je Bůh, působí ve vesmíru dva duchové: duch světla a duch tmy. Bůh je odedávna při díle v lidské historii a zjevuje své záměry s lidstvem vybraným služebníkům jako Abrahamovi, Mojžíšovi, Davidovi a rovněž prorokům. Izraelský lid se pod vedením zlých a zvrácených vůdců, zejména oficiálních kněží, téměř zcela odvrátil od božského plánu. Tato neposlušnost vyvrcholila v exilu, z něhož se Izrael vrátil, ale zůstal bez řádného vedení téměř čtyři sta let. Nyní však Bůh povolal Učitele spravedlnosti, skrze něhož zjevuje pravé pochopení Božího záměru a správný způsob, jimž má lid odpovědět na Boží plán. Komunitu, odpovídající Božímu záměru, vedli věrní kněží a lévijci. Věrnost komunity bude odměněna, když přijde zaslíbený prorok spolu s mesiáši Árona a Izraele, kteří uvedou věrné do splnění symbolického hodu smluvní identity.
Tento neúplný výčet možných podobností, spíše rozdílností, ukazuje, že mezi učením Ježíše a kumránskou komunitou a jejím učením není v zásadě žádná shoda.
V čem ale spočíval tak obrovský rozdíl mezi vírou a učením Kumránců a hlavním proudem judaismu? To nemohl být jen osobní, nevraživý postoj rozhádaných kněží Jeruzalémského chrámu.
Moje poznání: Rozdíl spočíval v pojetí Boha, kterého vzývali a uznávali tyto komunity na území Palestiny.
Hlavní proud judaismu uznával za jediného Boha JHVH, Jahveho, ale ve skutečnosti to byl Jahwe, JHWH.
Učitel moudrosti byl poslán na Zemi jako Boží posel a mistr. V roce 164 př. n. l. byl osvícen Duchem svatým, aby pochopil, jaký byl rozdíl mezi Jahvem a Jahwem, a v čem se dopouští velkého omylu judaismus a jeho víra. Bohem Kumránců se stal Adonaj. Ale svou snahou o potvrzení své výjimečnosti se dopustili hlubokých omylů svou nenávistí ke všemu ostatnímu stvoření mimo sebe. Jejich víra jim spásu nepřinesla.
Ježíš po svém návratu z Indie, Kašmíru a Egypta už nebyl hluboce zbožným židem, ale spíše už nebyl vůbec židem. Proto byl liberálně kritický k učení Tóry a dodržování ostatních židovských zákonů i k učení Kumránců. Nejvíce to bylo zjevné u dodržování sabatu. Zde zdůrazňoval, že sobota byla učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu.
Kumránci stejně jako židé byli přísnými světiteli soboty. Ve vztahu k přísaze Ježíš řekl: „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: „nebudeš přísahat křivě“… Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec“… Je docela možné, že tato slova byla namířena proti Kumráncům, kteří stanovili nutnost skládání slavnostní a závazné přísahy při vstupu do komunity.
Pro poznání hlavních rozdílů mezi Jahvem a Jahwem zde uvádím alespoň závěr z jiného mého textu.
Především je nutné si uvědomit, že Jahve je titul božství bytosti s hmotným tělem. Je to láskyplná bytost, pocházející z Božství.
Obdobně Jahwe je titul příslušející hmotné bytosti, která usiluje o božství, ale na magickém podkladě. To už není ale zdaleka láskyplná bytost. V obou případech se ale jedná o mimozemšťany – astronauty.
Vzhledem k tomu, že se jedná v obou případech o smrtelné bytosti, je jejich časová působnost dána průměrně 250 lety. Proto v rámci většího časového rozpětí se jedná vždy o jiné bytosti, ale se stejným titulem, což vypadá jako by se jednalo stále o tutéž bytost.
Odpovědi na otázky kdo byl Jahve a Jahwe můžeme nalézt v souboru knih autorky Heleny Šeblové, především v 1., 4., 5. a 7. Dílu. Paní Helena Šeblová byla reinkarnaci mnoha význačných bytostí, také Marie Magdalské. Ke své duchovní činnosti se „probudila“ v roce 1991. Jejím hlavním úkolem byla karmická očista historických skutků na planetě Zemi a také ve vztazích Země a některých planet, zejména Jantaru – Marsu. K tomuto účelu vytvořila duchovní skupinu, která vedla příslušné prosby tak, jak byla vedena duchovními vůdci ze Světla, také Ježíšem Kristem a Bohem Otcem. Skupina pracovala v tichosti, bez publicity a svůj úkol splnila v roce 2007. Byla to činnost nesmírně náročná na čas i osobní ambice všech členů skupiny z Čech, Moravy i Slovenska.
Autorka nejdříve dostávala informace na otázky, které kladla způsobem, který dnes označujeme jako channeling. Slyšela odpovědi a zapisovala je pro potřeby celé skupiny. Později se téměř vše odehrávalo na bázi vizí, které dostávala jak autorka, tak i členové skupiny. K tomu dostávala autorka vysvětlení, co vize znamenají. Po určité době měla otevřené nadvědomí a dovedla vysvětlovat vize sama.
Bez tohoto poznání není možné pochopit všechny události spojené s judaismem a křesťanstvím.
Druhým pramenem poznání jsou knihy N.D.Walsche, které ukazují jasně kdo je Bůh a jak to funguje v duchovní sféře.
Třetím pramenem poznání jsou channelingy od multidimenzionální bytosti z Božství, která má jméno Kryon. Jeho informace umožňují pochopit jak Vesmír, planeta Země, příroda a člověk funguje na kvantové úrovni.
To všechno je nutným předpokladem k tomu, abych mohl pochopit a sdělit některé duchovní děje důležité pro naši planetu Zemi. Jedná se o judaismus, esejské učení, Kumránskou komunitu, vznik křesťanství. Dá se říci, že to jak se mění pohled na historii národa či národů, tak se může změnit i pohled na některá náboženství, protože „všechno může být jinak“!
Závěr k obsahu souboru knih autorky Heleny Šeblové:
Zde uvedený Jahve je hmotná bytost pocházející z Božství, která žila na planetě Empharis Elohíma. V době zániku planety Faethón, před 9 tis. lety př.n.l., byl Jahve velitelem záchranné akce, která rozvezla zachráněné bytosti podle své duchovní úrovně na různé planety, včetně planety Země. Obyvatelé Faethónu byli Hebrejci – židé.
Jahve se svou družinou hmotných bytostí - Elohímů se starali o tyto Hebrejce do roků 2300-2200 př.n.l. Pak byla jejich činnost ukončena. Protože se jednalo o dobu několika tisíc let, jednalo se také o celou řadu těchto láskyplných bytostí z Božství – mnoho Jahveů.
Jahve je také „otcem“ Ježíše. (Tento Jahve ze stejné planety není však totožný s Jahvem, který zachraňoval obyvatelé z Faethónu.) Hmotné tělo patřilo, v době oplodnění matky Marie, Jahvemu, ale v jeho těle se nacházel duch archanděla Gabriela. Takže, přesněji řečeno, je Ježíšovým otcem archanděl Gabriel, protože duch je určující pro trojjedinou bytost. Ježíšova matka Marie byla inkarnovaná manželka Jahveho. To umožnilo, aby mohl Ježíš získat dokonalou DNA a tím potřebné vlastnosti a schopnosti.
Jahveho láskyplná mise vedla ke ztotožnění Jahveho s Bohem Stvořitelem. Ale tento Jahve se nevydával nikdy za Boha Stvořitele. Hospodin není totožná bytost s Bohem Otcem!
Ukončení mise Elohímů v čele s Jahvem využila pro sebe a pro své cíle bytost, která má titul Jahwe. Tento Jahwe jako hmotná bytost se vydával za Boha a Stvořitele. Protože nebyl láskyplnou bytostí, projevoval se tak, jak je to popsáno v bibli. Měl moc, schopnosti, směs lásky a nenávisti, a proto je zneužíval. V bibli je Jahwe pojmenován jako Hospodin, anglicky Lord.
Více o Jahveovi a jeho misi, a Jahweovi je uvedeno v textu: Nefilím, Elohím, Jahve a Jahwe na mém webu
https://duchovnipoznatky.webnode.cz.
Rovněž hlavní poznání o Jahweovi, které se může jevit jako fantastické, ale je historicky pravdivé, můžeme čerpat ze souboru knih autorky Heleny Šeblové:
Jahwe byl také bývalý vládce Jantaru - Marsu.
V dávné minulosti byl na planetě Jantar nejvyšším vládcem - bohem Jahve, kterému byla svěřena péče i o jiné planety. Obě planety země a Jantar udržovaly přátelské kontakty až do doby, kdy došlo ke zkoušce, která souvisela s jejich duchovním postupem.
Vše začalo na planetě Jantar, na které žili tzv. „zlatí netopýři“. Byli pokročilou civilizací, která obývala tuto planetu. Jantarané, kteří byli na vrcholu duchovní hierarchie planety, měli schopnost létat ve vesmíru pouze do určitých vzdáleností. Jejich energetické vyzařování bylo zlaté, proto byli nazýváni „zlatými netopýry“. Posvátným kamenem byl jantar a ve znaku nesli zlatého netopýra.
Tuto schopnost měli pouze jejich duchovní vůdcové a vládci. Každý z jantaranů se jim toužil podobat. Během času dokázali vyrobit zvláštní kombinézu, která umožňovala lety do vesmíru. Jantarané se proto začali zaměřovat na rozvoj techniky. Jejich vibrace hrubly a tak docházelo i ke střetům s návštěvníky i z jiných planet.
Původně byli mírumilovní, ale hierarchie obyvatel byla silně vyhraněná. Dlouho žili pokojně, pokud je nezačali navštěvovat astronauté z jiných planet. Na základě několika střetů s agresivními a proradnými obyvateli jiných planet ztratili důvěru v cizí civilizace.
Jantarany navštěvovali astronauté také z planety Země. (Taková vyspělá civilizace byla i na Zemi, na ostrově – zemi Mu, před více jak 340 tis. lety př.n. l.) K vyvrcholení těchto nešťastných setkání došlo při návštěvě našich astronautů v této části vesmíru, kdy mělo dojít, ve strachu z možného napadení, omylem k zabití dítěte královské rodiny, vládce Jantaru. Tímto vládcem byla bytost, která si později dala titul Jahwe.
Tak jako na jiných planetách té doby i na Jantaru se obyvatelstvo postupně rozdělilo na dvě skupiny.
Ideálem jedné skupiny bylo dosáhnout vrcholu svého vývoje ve hmotném světě. Duchovními cíli opovrhovali, protože bylo nemožné pro jejich připoutanost ke hmotě, aby jich dosáhli. Začali si říkat Belialové. Jejich jemné vibrace se zpomalovaly a zářivá energie temněla.
Druhá skupina byli ti, kteří šli po cestě lásky dál, a kteří se postupně přeměnili v zářivé draky, protože jejich energie se stále zjemňovala, vibrace se zrychlovaly. Vyznávali jediného boha - jeho zářivou tvář plnou lásky. Nazývali ho Zářivou tváří.
Vyznavači Zářivé tváře, kteří hlásali cestu nenásilí, neměli proti agresivním Belialům skoro žádné šance, že se ubrání. Jejich války vyvedly z rovnováhy mnoho planet. Vlivem Belialů byl zničen život na planetě Marsu a tato planeta byla málem eliminována.
Jantarané věnovali vše na výzkum zbraní a vědeckých vynálezů, které by jim v těchto snahách pomohly. Vytvořila se nová ideologie, která se svým elitářstvím velmi podobala fašismu. Rasa Jantaranů byla podle nich nadřazena všem obyvatelům ve vesmíru. Rusé vlasy a světlé oči byly důležitými znaky této rasy. Agresivita Jantaranů stále rostla. Z okupovaných planet byly vytvořeny důležité strategické body pro vojenské operace. Vynalezli i psychotronické zbraně, kterými postupně ovládli myšlení a cítění obyvatel planety, která se stala cílem jejich útoku. Vytvořili elitní bojovníky a ty povyšovali na úroveň svatých dětí a takto je i uctívali.
Spravedliví Jantarané, kteří nesouhlasili s těmito výboji, byli tvrdě potlačováni. Tak se stalo, že Jantarané přinesli války a disharmonii této planetě. Povýšili se na božskou rasu a žádali oběti. Vznikl kult krvavých obětí. Pravé svaté děti se na těchto planetách reinkarnovaly a přinášely útěchu učením lásky, které hlásaly. Často byly mučeny a popravovány. Jak dopadl útok na planetu Zemi, kterou chtěli zničit, všichni víme. Jejich vlastní planeta byla zničena. Nyní se museli i oni reinkarnovat na planetě Zemi a poznat blíže jejich myšlení, cítění a způsob života. Jejich karmické dluhy s pozemšťany se začaly soužitím v některých případech komplikovat, ale většinou na základě pochopení eliminovat.
Vládce Jantaru usiloval opětovně o titul božství, který nese název Jahve. Marně o tento titul usiloval. Vytvořil si sám protititul Jahwe, který je platný v temných sférách magie. Svými magickými praktikami zasáhl do vývoje mnoha bytostí a narušil tak rovnováhu a harmonii mužského i ženského principu. Podsunul jim pocit nadřazenosti a tak způsobil, že se tato nerovnováha projevovala karmickými střety, které nejčastěji vyústily ve války.
Bohužel, genetickými pokusy Jantaranů bylo zakódováno mnoho duševních chorob, s kterými nyní zápasí lidstvo naší planety. Jantarané potřebovali tvrdé a líté bojovníky. Ty získali pokusy, kdy bylo zneužito démonů a běsů pro tento účel. Rasa pozemšťanů a Jantaranů se smísila, a tak těmito chorobami nyní trpí i pozemšťané.
Když zemřelo svaté dítě Jantaranů a rodina překonala první otřes z jeho smrti, naplnilo se jejich srdce touhou po pomstě. Nejvyšší agregor planety požadoval trest smrti pro viníka. To však neuspokojilo jejich touhu po pomstě. Jednoho dne svolal otec a matka svatého dítěte všechny poddané a vrhli strašlivou kletbu proti planetě Zemi a rodu jejich svatých dětí. Prokleli je v tom smyslu, že je nikdo nikdy nepozná, když budou plnit svůj svatý úkol. Prokleli je v tom smyslu, že budou pro pravdu a osvícení, které hlásají, vždy umučeni a zabiti. Třetí kletba způsobila, že učení lásky bylo pro lid této planety těžko pochopitelné a proto bylo tak často deformované. Proto se ve jménu lásky také válčilo a vraždilo. Čtvrtá kletba určila, že Mesiáš bude vždy zrazen. Pátá kletba způsobila, že ve jménu tohoto učení budou vedeny války. Šestá kletba stanovila, že žízeň a touha po tomto učení bude neuhasitelná. Sedmá kletba určila, že těsně před dosažením duchovního cíle, bude tento cíl zakryt nedůvěrou a malověrností. Jakmile byly tyto kletby vysloveny, zhmotnily se v podobě temného, rovnoramenného kříže na planetě Zemi.
Tímto nepřátelským aktem byla míra porušování vesmírných zákonů dovršena. Jejich kletby se obrátily proti nim a jejich planetě. Otiskly se v podobě temného „T“ do jejich planety. Je to podoba kříže, který svou silou vede viníky k sebezničení.
Trpěly však obě strany, protože pro uskutečnění pomsty bylo nutné se inkarnovat na naší planetě Zemi a pro poučení se museli ti z pozemšťanů, kteří zavinili tento střet, inkarnovat na Jantaru. Došlo tedy k dělení hlavních aktérů, aby poznali myšlení a cítění svých protivníků a naučili se je chápat. Velmi dlouho byli nepoučitelní a zaslepení. Tím se stalo, že „Děti noci“ přinesly naší planetě upírství a současně byly nuceny přijmout karmu planety Země a jejích obyvatel. Jejich karmické dluhy rostly.
Tím, že jsme opláceli zlo zlem, jsme se stále více s nimi karmicky vázali. Byl to odvěký souboj vyrovnaných magických sil, který způsobil později také zkázu Atlantidy, ale podobné katastrofy se odehrávaly i na Jantaru. Tento souboj však nepřinášel jenom zkázu, ale i trpké ponaučení o nesmyslnosti válek.
Jakmile se Jantarané sjednotili ve své nenávisti a začali okupovat blízké planety za účelem strategie útoku proti planetě Zemi a napadli i ji, svaté děti opustily Jantar a s nimi odešla urozenost a moc Jantaru. Vládnoucí kasta byla oslabena a snažila se nahradit svaté děti vlastními, které by však pomáhaly zničit nenáviděnou planetu i s jejich obyvateli.
Rada nejvyšších rozhodla, že marťané se pro ponaučení reinkarnují na planetě Zemi, aby se naučili chápat pozemšťany. Jedině tak se mohou osvobodit od předsudků, které jim byly podsunuty temnými stvořiteli v podobě Belialů. Budou od své karmy osvobozeni teprve tehdy, až pochopí myšlení a cítění pozemšťanů a naučí se je milovat. Ti nesmiřitelní, kteří toužili po pomstě až do sebezničení, byli na základě rovnosti přitaženi na planetu Uri, která se nazývá planetou ještěrů. Pokud je hnala jejich nenávist dál, přeměnili se v temné draky. Velmi brzy pochopili, že jejich dravost je cestou ke zkáze a vyhynutí jejich druhu. Jsou masožraví a jejich dravost je vede k tomu, aby napadali další osídlené planety. Jsou hrozbou celého vesmíru.
Když se opět jednou shromáždili, aby pokračovali ve vedení kleteb, vyslovili osmou kletbu, která měla zasáhnout planetu Zemi a její obyvatele na stromě života a ohrozit jejich duchovní i hmotný vývoj přímo v podstatě. Byla to kletba, která měla zničit celou planetu i s jejich obyvateli. Jakmile byla tato osmá kletba vyslovena, vír strašlivé negativity a zneužitých živlů zasáhl je i jejich vlastní planetu Jantar. Nyní se tato planeta, která se stala mrtvou planetou, nazývá Mars.
Před úplnou zkázou Jantaru byla část obyvatel rozvezena podle své duchovní úrovně na různé planety v naší galaxii. Více než 90 tisíc jantaranů bylo převezeno na planetu Zemi. Jahwe a mnoho dalších jantaranů byli přemístění na planetu Cyrus a Uri. I z této planety Cyrus sledovali vývoj na planetě Zemi. Věděli o záchraně bytostí z Faethónu, které také znali z doby intenzivních styků mezi obyvateli různých planet. Po ukončení mise elohímů v čele s Jahvem se Jahwe z Cyrusu rozhodl, že bude pokračovat v jejich činnosti, ale už to nebylo na láskyplné úrovni, nýbrž na magické úrovni.
Ve své činnosti na planetě Zemi se Jahwe řídil jednak požadavky hygienickými, které byly pro tuto dobu a styl života důležité, jednak pravidly a zvyklostmi, které platily také na jeho domovské planetě Cyrus. (Poznámka: Planeta Cyrus je planeta technicky vyspělá, ale její duchovní vyspělost značně pokulhává i za planetou Zemi.) Jahwe byl popisován v bibli jako Jahve a Hebrejci se domnívali, že se jedná o stejného Boha, který jim pomáhal při jejich zabydlování na Zemi od prvopočátku jejich příchodu. Protože se jednalo o astronauta z planety Cyrus, byl tento Jahwe reinkarnovaná bytost původního vládce Jantaru a postupně za cca 1600 let činnosti se na zemi vystřídalo 8 bytostí. Jejich činnost byla na planetě Zemi ukončena 300 let př. n. l.
Jahwe ve svém poslání vždy selhal pro nedostatek lásky a soucitu. Selhal na základě sobectví, pýchy a připoutaností. Tak došlo k jeho mravnímu pádu. Mnoho bytostí zavedl. Hořkost jejich pádu cítí mnoho bytostí dodnes a nemohou se s tím smířit. Tato hořkost bez soucitu a lásky je přivedla na cestu sebezničení.
Ještě jednou proto opakuji závěr mého poznání:
Hospodin – Jahve popsaný v bibli není bytost totožná s Bohem Otcem a Hospodin - Jahwe není ani totožná bytost s Jahvem. Není to jen záměna písmen, ale zásadní rozdíl mezi jejich působením na planetě Zemi.
Toto zjištění nám také umožňuje lépe pochopit komunitu esejců, jejichž základním sídlem byl Karmel.
Jeden z mála zdrojů o esejcích nebo také esénech je kniha autorky Anny Read s názvem „Edgar Cayce o Ježíši“. Protože vím, z jakého zdroje pochází tyto informace od Edgara Cayce, vím, že se na ně mohu spolehnout. Otázka věrohodnosti vzniká pouze u těch informací, které do knihy vložila autorka na základě své interpretace událostí. V takových případech mám možnost si ověřit tato tvrzení skrze Boha Otce a kódy pravdy.
Důležité údaje o Edgaru Cayce byly sděleny paní Heleně Šeblové. V jedné z kapitol v 1. dílu Poselství jsou odpovědi na otázky, které se týkají Edgara Cayce, a který má pojmenování jako „spící prorok“.
Edgar Cayce (zemřel v roce 1945) je považován ve Spojených státech za nejvýznačnějšího senzibila. V autohypnóze prováděl 43 let tzv. výklady na položené otázky. Za svůj život provedl více než 14 tisíc výkladů z různých oblastí lidského života a všechny byly písemně zaznamenány. Více jak 9 tisíc výkladů se týká posuzování zdravotního stavu bytostí, vzdálených i tisíce kilometrů. Tyto výklady jsou dodnes předmětem studia a jsou rozebírány v desítkách knih. Jeho diagnózy byly velmi přesné a navržené metody léčby velmi účinné. Jeho znalosti jsou pro mnohé dosud nevysvětlitelné.
Edgar Cayce byl zřejmě jasnocitný, a také jasnovidný (viděl aury), ale v okamžiku jeho transu už odpovídaly na otázky velmi znalé duchovní bytosti z vysokých sfér planet Světla.
Jak to tedy probíhalo ve skutečnosti je uvedeno na základě otázek autorky (psáno kurzívou) a odpovědí vysokých duchovních bytostí z Božských sfér Světla.
Spící prorok Cayce (výňatek z kapitolky)
„Můžete mi říci něco bližšího o spícím prorokovi?
Vím, že o něm celou dobu přemýšlíš. Byl to jeden z těch, co byl v transu napojen na astrál.
Byl tedy medium?
Něco podobného. Medium usiluje o spojení s duchy, Cayce nikoli, toho vyhledaly duchovní bytosti samy. Diagnozy získával tím, že se ponořil do hypnotického spánku, ve kterém se vymístil a ustoupil duchovi, který měl potřebné znalosti. Jemu se podařilo navázat kontakt s vyššími sférami. Byl spojen s lékaři – specialisty, kteří chtěli tímto způsobem lidstvu pomáhat.
Nevadilo, že kouřil a nevedl správnou životosprávu?
Ne, tito duchové chtěli splatit své dluhy za každou cenu, také jim scházelo jejich povolání i vyprosili si tuto možnost. Byl vybrán Cayce, protože nejlépe vyhovoval pro tento účel svým ústrojím a Otec mu dal vizi Kristovu, aby měl jistotu, že koná vůli Boží. Přes to měl mnoho pochybností.
Co jeho předpovědi? Napojoval se na vesmírnou inteligenci?
To, čemu vy říkáte vesmírná inteligence, není žádná zásobárna vědění. Jsou to duchovní bytosti, které se tímto věděním zabývají a zaznamenávají veškeré pokrokové myšlenky v oboru vědění, umění a vědních i filozofických oborů. Dále je zde jiná časové dimenze, takže není problém vytipovat věci budoucí. Nejlehčí je sdělovat věci minulé, protože ty jsou zaznamenány v ákáši zápisech. Budoucnost se dá odhadovat na základě vědomostí o dosavadním vývoji a stanovených karmických scénářů, na základě jednotlivých skutků, ať jde o jednotlivé osoby, národy, či planety.“
To co je zde uvedeno nikterak nesnižuje životní poslání Edgara Cayce, a všechny výklady, které byly skrze něho projeveny. Naopak je důležité vědět, že se jednalo o nejlepší diagnózy a léčebné postupy a nejpřesnější informace, jaké mohly být lidem sděleny zasvěcenými specialisty ze Světlých sfér skrze E. Cayce, a které mají nadčasovou platnost.
***
Pro pochopení údobí, ve kterém vznikla komunita esejců a Kumránců, je nutno předeslat, že činnost Jahweho byla na planetě Zemi ukončena cca 300 let před Kristem. Židé v následné době cítili, že je jejich bůh – Jahve (Jahwe) opustil. Že nemají žádné další proroky a necítí žádné vedení.
Ale i v této době posílal Bůh Otec na zem své posly, mistry a proroky, aby ukázali lidem, že existuje jiný, láskyplný Bůh. Hlavní proud judaismu je už ale neslyšel.
***
Už v 19. století bylo možno ze zpráv o esejcích vyvodit závěr, že společenství kolem Ježíše bylo jen odnoží esejismu. Židovský historik H. Graetz označil křesťanství dokonce jako „esejismus s cizími elementy“. Židovský filozof Filón Alexandrijský je nazýval „atlety ctnosti“. Pojmenování vzniklo z toho, že se esejci poměrně často scházeli na různých místech Palestiny a hodně se tak nachodili. Josephus věnoval esejcům ve své knize „Židovská válka“ celou kapitolu. Spolu s Filónem odhadovali počet esejců na 4 tisíce „mužů příkladných mravů, kteří žijí roztroušeni po celé zemi“.
Mé poznání ohledně esejců či esénců a o Ježíši, které jsem učinil na základě mých otázek, potvrzených kódy pravdy.
- Vznik této esejské komunity lze zařadit do let 195-190 př .n. l. Počátečním místem vzniku a sídlem základní komunity esejců je Karmel.
- Zakladatelem esejské komunity byl muž, který byl „poslán“ do Palestiny jako Boží posel a mistr. Tento muž byl osvícen Duchem svatým, takže mohl poznat a pochopit kdo byl a je bohem židovské víry a jaké to mělo důsledky pro jejich historický vývoj. Také pochopil, že má přijít Mesiáš, pro kterého je třeba připravit cestu. Příprava cesty spočívala v tom, aby vznikl co největší počet láskyplných lidí, kteří by nebyli závislí na dodržování všech židovských zákonů, aby spíše než zákon určovala jejich víru a život láska, soucit a pomoc bližnímu.
-Esejci se rozšiřovali početně poměrně rychle. Základem jejich víry byl Bůh – pro některé Adonaj a pro některé El, Elohim nikoliv Jahve - Jahwe, a svou víru postavili také na některých prorocích judaismu. Upustili od obětování zvířat. Jejich hlavním cílem byl příchod Mesiáše, pro kterého chtěli připravit potřebné podmínky. Proto také vybrali pro své sídlo Karmel, kde kdysi žil v 9. stol. př. n. l. prorok Eliáš.
- Žili skromně a byli k sobě ohleduplní, soucitní, přátelští a láskyplní.
- Na rozdíl od kumránské komunity nebyli uzavřeni do sebe. Karmelská komunita byla otevřena pro každého – muže, ženy i jejich děti.
- Hnutí esejců se šířilo z Karmelu především do Galileje, později také do Judeje a nakonec také za hranice těchto oblastí, především do oblasti Alexandrie v Egyptě a do Sýrie. V době Ježíšova působení bylo těchto esejců celkem 11-12 tisíc.
- Existoval velký rozdíl mezi duchovnosti esejců a duchovností Kumránské komunity. Nebyl velký rozdíl v chápání příchodu Mesiáše a příchodu apokalypsy, ale byl v chápání své výlučnosti. Mezi Karmelem a Kumránem neexistovala žádná komunikace. Jejich učení bylo i diametrálně rozdílné.
- Vedoucí představitelé z Karmelu a Kumránu se nestýkali a neměli k sobě žádný blízký vztah a ani se nerespektovali. Jedni z pýchy nad svou výjimečností a jedinečností, druzí kvůli zásadní odlišnosti.
- Esejci měli výrazný vliv na vznik křesťanství. Z esejců vznikali první křesťané na území Palestiny. Křesťanská církev vznikla z esejského společenství, jehož myšlenky si osvojovala a bez jehož pravidel by její organizace byla nevysvětlitelná.
- Tzv. „Evangelium posledního eséna“ je kolektivním dílem šesti kněží z Karmelu. Je v něm uvedeno nebo přímo citováno Ježíšovo učení.
- Esejci na Karmelu se nazývali jako „Bratrstvo“ nebo „Bílé bratrstvo“. Tam kde to šlo, nosili bílé oblečení.
- Ježíš se ve svém průběhu života stýkal s esejci z Karmelu i jiných částí Palestiny.
- Ježíš po návratu z Indie, Nepálu a Egypta se necítil židem. Ježíš přestal dodržovat židovské zákony a také jeho sňatek s Marii Magdalskou proběhl podle pravidel egypského obřadu.
- Ježíš měl od svých patnácti let postupně otevřené nadvědomí, viděl do svých minulých životů a poznal svůj úkol a svoji cestu k naplnění tohoto úkolu. Ježíš se napojoval na své nadvědomí pomocí meditací, protože nadvědomí představuje duchovní nádoby, ve kterých jsou uvedeny všechny vědomosti, znalosti a zkušenosti z minulých inkarnací.
***
Neexistuje žádný biblický záznam ve Starém zákoně po dlouhou dobu před příchodem Ježíše. Vzhledem k této skutečnosti bylo a je předpokládáno, že během tohoto období se nestalo nic významného, a že příchod Mesiáše byl zcela neočekávaný. Nic nemůže být dle Cayce víc vzdáleno pravdě. „Co potom způsobilo příchod Ježíše Krista? Přinesla snad tma světlo? Není snad tato myšlenka spíše popřením zákona, že podobné plodí podobné?“
„Není spíše pravdou, že ti, o nichž jsme slyšeli málo – esejští – zasvětili své životy starodávnému slibu? Nebyli zde lidé, kteří se ujali úkolu stát se prostředníky pro příchod takového vlivu?“
V bibli není o esejcích ani zmínka. Nicméně podle židovského historika Josefa Flavia a římského přírodovědce Plinia Staršího řada vědců spekulovala o možném vztahu mezi esejskými a křesťanstvím, někteří z vědců dokonce označili Ježíše za esejce.“
„Poté co byly objeveny Svitky od Mrtvého moře, se mnozí znalci klonili k názoru, že právě této sektě patří Svitky od Mrtvého moře a Kumrán byl jejich sídlem. Tato skutečnost nebyla nikdy zcela jednoznačně prokázána, neboť jméno této sekty se nikdy ve Svitcích neobjevilo. Mnozí badatelé se shodují v tom, že raní křesťané byli ovlivněni názory esejských , jestliže vskutku toto je sekta, jež žila v Kumránu.“
„Esejci, kteří hráli nejvýznamnější úlohu v přípravě příchodu Mesiáše, nebyli podle Cayce ti, kteří žili blízko pobřeží Mrtvého moře, ale spíše skupina žijící na hoře Karmel, tj. na původním místě, kde byla během Eliášova života založena škola proroků. Tato skupina esejců byla pouze jednou z mnoha skupin, žijících v Palestině, tak i v jiných zemích, ačkoliv by se zdálo z výkladu Cayce, že skupina na hoře Karmel byla vůdčí, neboť tam byl situován chrám. Mimoto řada lidí, kteří nebyli přímo členy tohoto uskupení, nicméně s esejskými spolupracovali a převzali celou řadu jejich názorů, žila v různých vesnicích a městech.“
„Cayce poskytl stručný a přesný popis různých náboženských uskupení, působících mezi Palestinci v této době. Říká, že hlavní skupina, jež respektovala ortodoxní židovské názory, byly saduceové a farizejové, tj. ti, o nichž se nejčastěji zmiňuje bible. Ti se drželi „zákonů a proroků“ či starobylých hebrejských rukopisů, obsahujících Mojžíšův zákon a spisy proroků. Samaritáni byli skupinou vzniklou ze smíšených manželství židů, kteří zůstali v době babylonského exilu v zemi s dobyvateli. Ti se považovali za stejně dobré znalce Mojžíšova zákona jako jiné skupiny, avšak existoval značný rozdíl v jejich interpretaci vůči skupinám více ortodoxním.
Mimo to zde byli esejové , kteří ačkoliv přijímali Mojžíšův zákon, byli natolik odlišní ve svých názorech a ve své činnosti, že byli mnohými, zejména farizeji, pokládáni za rebely.
Esejci neměli služebníky ani otroky. Neobětovali žádná zvířata. Ve své činnosti se řídili svým řádem Bratrstva.
Esejci studovali astrologii, numerologii, frenologii (tj. vědu, jež zkoumá vztahy mezi rysy obličeje a duchovním zaměřením) a byli přívrženci toho, co dnes nazýváme reinkarnací, avšak co v oné době bylo označováno jako znovu-vzkříšení. Za tento názor, jenž byl v přímém protikladu s názory saduceů, byli esejští pronásledování.
Zatímco jiné židovské sekty nevěřily v možnost okamžitého Božského osvícení anebo v přímé rady od Boha s výjimkou učení starých proroků, zdá se, že víra v tuto možnost tvořila jeden ze základních kamenů víry esejů, neboť jak Cayce říká: „Tito esejové si vážili nejenom odkazu z knih či ústního podání, ale i mimořádných zážitků, jako byly vize, sny, hlasy či kterékoliv podobné zkušenosti. Esejové učili tajemství člověka a jeho vztahu k silám, jež se mohou projevovat zevnitř i zvnějšku.“
Základní charakteristikou esejů, jež je odlišovala od ostatních sekt, bylo však očekávání příchodu Mesiáše. Vskutku tato jejich naděje v příchod Božího syna tvořila důvod jejich existence. Jméno „esej“ znamenalo podle Cayce „očekávání“. Jejich vírou, nadějí a ideálem bylo, že skrze přesné dodržování zákona se mohou očistit natolik, aby jejich prostřednictvím vstoupil slíbený Syn boží na zem.
V řadě zemí podle Cayce „existovalo očekávání nové éry, avšak v samotné Svaté zemi, kde správné porozumění bylo považováno za výsadu mužů a ženám bylo přisouzeno poslouchati muže, pouze esejové věřili, že nová éra je totožná s narozením Mesiáše, a v tomto smyslu připadla významná role i budoucí matce Božího syna.
Obyvatelé Palestiny toužili po vůdci, jenž by je osvobodil z útlaku, přivedl je k vítězství nad nepřáteli a ustanovil vládu, jež by přinesla všem spravedlnost a prosperitu. V oné době trpěli pod dvojím jhem. Nejenom byli utlačováni Římany a museli platit vysoké daně, nemenší zlo pro ně představovalo i jejich vlastní kněžstvo, jež nadřazovalo vlastní zájmy nad zájmy druhých. Za této situace se esejští domnívali, že doba jejich vysvobození se přiblížila. K tomuto závěru přišli na základě astrologie a numerologie, konkrétně z pozice Severky.
Vliv esejců na Ježíšovou rodinu je patrný už z přípravy Ježíšovy matky na budoucí porod a narození Ježíše. Jako skupina soustředili své úsilí k tomu, že připraví skupinu dívek tak, aby jedna z nich se mohla stát matkou Mesiáše. Všichni rodiče mladých dívek, kteří byli dokonalí svým tělem i duchem, se rozhodli věnovat své děti této službě a přivedli tyto dívky do chrámu či školy na hoře Karmel. Z nich bylo vybráno dvanáct panen nejvhodnějších pro to, aby se staly prostředníky pro příchod Ježíše – Prince míru.
Mezi nimi byla i Maria, čtyřletá holčička, dcera Anny. Anna byla svobodná žena, jež tvrdila, že její dítě bylo počato nadpřirozeným způsobem.
Příprava těchto dívek byla započata esejskými knězi, ještě když byly dětmi. Všechny činnosti dívek byly pečlivě řízeny. Jejich výchova se z části podobala životu novicek v dnešních katolických klášterech. Příprava spočívala ve cvičeních tělesných i duchovních s důrazem na pohlavní čistotu, lásku a trpělivost.
Tak během Mariina dětství byly realizovány přípravy těch, jež byly potencionálními prostřednicemi, skrze něž by mohl přijít milovaný syn, který by vyvedl lidstvo ze tmy.
Esejské skupiny žijící v Palestině nebyly jediné, které očekávaly příchod Mesiáše. Neboť jak řekl Cayce, „v některých zemích, kde lidé hledali porozumění mezi nimi a Bohem, měli mezi sebou ty, kteří očekávali onu významnou událost“.
Znalost a porozumění toho, co mělo přijít, nebylo záležitostí jednoho člověka nebo skupiny lidí, kteří by byli osvícení, ale výsledkem pracného vyhodnocování jednotlivých informací z mnoha zdrojů. Cayce hovoří o celé řadě těchto jedinců.
Člověkem hrajícím v tomto ohledu významnou úlohu byla žena Judita, „první z žen, jež byla ustanovena jako vůdce esejské skupiny“. Měla schopnost slyšet „hlasy“ a interpretovat sny a symboly, jež se staly součástí její zkušenosti“. Musela to být podivuhodná žena v době, kdy ženy byly většinou považovány za podřízené mužům.
Judita byla od dětství zasvěcována do těch znalostí, jež byly považovány za nápomocné k rozvoji okultních schopností, zejména schopnosti předvídat budoucnost. Její studia zahrnovala nejenom obor proroctví a historie jejího národa, ale i učení z východu, z Indie, Egypta a Persie. Judita se tak stala nejenom prorokem, ale i léčitelem.
Jedna z žen, jež patřila k Juditině skupině a byla prostředníkem informací, týkajících se příchodu Mesiáše, byla Anna.
Jedním z mudrců, který byl ve spojení s knězi v karmelské oblasti, byl Šalmar. On a věštkyně Anna byli mezi těmi, kdož vybrali dvanáct panen pro jejich přípravu. Rovněž zde byla věštkyně Zermada, která měla schopnost interpretovat sny a předvídat budoucnost. Byla ve spojení s národy Dalekého východu. Když dospěla k přesvědčení, že k dlouho očekávaným změnám dojde ve Svaté zemi, podnikla tuto cestu a později se natrvalo usadila ve společenství esejů na Karmelu. Moudří mužové – mudrci byli spíše nazývání astrology než moudrými muži anebo magiky, což bylo jméno užívané pro učenou třídu kněží v Persii.
Výběr Marie jako „té, která se měla stát matkou vyvoleného“, byl podle Cayce oznámen andělem, když Marii bylo mezi dvanáctým a třináctým rokem a stalo se tak na schodech do chrámu na Karmelu. Marie byla vybrána jako jediná dívka k další přípravě, která trvala ještě čtyři roky. Rovněž muž Josef byl vybrán kněžími chrámu pomoci Božího předvídání, aby se stal manželem již těhotné Marie. Josef si nevybral Marii sám a měl z počátku z tohoto výběru obavy. Vše se ale stalo tak, jak to zvěstoval anděl Gabriel. To, že oba byli vybráni vedením chrámu, ukazuje na to, že jejich víra byla spojena s tím, co hlásali a učili esejci. Budoucí Matka Marie byla tedy provdána v době před Ježíšovým narozením za truhláře a tesaře Josefa, který měl 36 let. Svatba Marie a Josefa se konala v karmelském chrámu.
Matka Marie byla ve svém věku šestnácti let, kdy se Ježíš narodil, velmi vzdělaná dívka – žena.
Jako odpověď na řadu dotazů ohledně neposkvrněného početí uváděl Cayce: „Příkladné chování Marie“, anebo že „Láska se manifestovala v těle Panny“.
Poznámka: Početí Marie je popsáno v mém textu „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe. Tyto další okolnosti nemohly být ještě v době Cayce sděleny.
Moje poznání: Přestože většina vědců a badatelů je přesvědčena o tom, že křesťanství má svůj základ v judaismu, není to pravda. Křesťanství má svůj základ v učení esejců, jejich organizační struktuře a vzájemném působení. Ale esejské učení a jejich činnost má svůj základ v judaismu. Esejci byli nezbytným mezistupněm pro to, aby se mohl objevit Bůh Otec, aby se nové učení mohlo uchytit. (Později také vzniklo z podobných důvodů islámské náboženství, aby se i zde mohl projevit jediný Bůh – Alláh.)
V době vzniku esejců působily v Palestině skupinky lámů, kteří hlásali a šířili buddhistické učení, které přijali esejci a potom z části také Kumránci, například u blahoslavenství obsažené v Ježíšově „kázání na hoře“. Nelze se tomu divit, protože Ježíš hlásal také to, co znal ze svých minulých životů a ze svých osobních zkušeností. Vždyť měl za sebou velmi významné inkarnace, ve kterých hlásal, že je jen jeden Bůh a že rozhodující je to, jací jsme!
Esejci převzali od lámů obřad pomazání, jako obřad úcty a znamení, že pomazaný je příslušníkem esejské komunity. Tento obřad přijali i křesťané, protože to bylo pro ně znamením o příslušnosti ke křesťanské komunitě, protože první křesťané byli především esejci. Pro ně bylo Ježíšovo učení nejvíce pochopitelné.
Literatura:
(1) - Bible – Česká biblická společnost 1996
(2) - N.D. Walsch „Hovory s Bohem I-III“, „Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“
(3) - Knihy Heleny Šeblové: údaje byly sdělovány v období let 1992-2007 (celý text knih na https://www.bozilaska.cz)
- díl Poselství - Truhlice pokladů 1. až 3. část
- díl Poselství - Truhlice pokladů 4. až 5. část
- díl Poselství - Truhlice pokladů 6. až 7. část
- díl Cesta – Platinová kniha
- díl Pochodeň pravdy - Vstupte do Hádovy brány, Hekaté letí na nebesích, Bohové jdou v zástupu
- díl Chrám věků – Zrcadlo světa, Stvořitelé
- díl Vesmírná jednota lásky – Živly, Zpěv lásky, Bílý Kužel
(4) - Michael Baigent, Richard Leigh, Henry Lincoln „Svatá krev a Svatý grál“
(5) - Josef Šuráň „Hvězda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista“
(6) - Holger Kersten „Ježíš žil v Indii“
(7) - John Bowker „Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství“
(8) - Anna Read „Edgar Cayce o Ježíši – co bible neříká“
(9) – Zdeněk Krušina „Evangelium neznámého eséna“
(10) – James H. Charlesworth „Ježíš a svitky od Mrtvého moře“
(11) - Jan A.Dus, Petr Pokorný „Neznámá evangelia Novozákonní apokryfy
(12) – Channelingy od Kryona na mém webu https://duchovnipoznatky.webnode.cz
(13) – Cynthia Bourgeault „Tajemství Marie Magdalény“
(14) – Kryon „Dvanáct vrstev DNA“
(15) - Moje texty: „Nefilim, Elohím, Jahve a Jahwe – stručná historie příchodu mimozemšťanů na planetu Zemi“, „Ježíš,
Boží trojice, lidská trojjedinost“, „Shrnutí poučení o mysli, podvědomí, vědomí, nadvědomí, egu, karmě, DNA“ ,
„Bůh, na kterého čekáme“, „Nová proroctví“; vše lze najít na mém webu https://duchovnipoznatky.webnode.cz.
Napsal Jan Heczko
Červenec – září 2014